Myslela jsem si, že mě čeká zářivá budoucnost a svatba. Až dnes vidím, že jsem ignorovala signály, které značily opak

S Petrem jsme se poznali přes společných přátel krátce před dovolenou. Jak parta jsme se se vybrali a rozhodli strávit dva týdny v apartmánu u moře. Už od prvního okamžiku mi byl mimořádně sympatický a zdálo se, že i já jemu. Vyhledával mou přítomnost, bavili jsme se spolu a užívali každý jeden okamžik. Už tehdy jsem tušila, že pokud by k něčemu mělo přijít, nebránila bych se tomu. Nic se však nedělo a já si tak přestala dělat naděje.

Asi týden po dovolené mi pípl mobil. Na chvíli jsem zmeravala, když jsem zjistila, že mi píše Peťo z dovolené a ještě předtím, než mě vůbec poprvé pozval ven, jsem si začala vytvářet vlastní scénáře. Byla jsem jím jako posedlá. Věřila jsem, že je to ta pravá, osudová láska a že i on touží po vztahu tak jako já.

Přečtěte si: Na dovolené jsem potkala svého ex: Přestože jsem tam byla se snoubencem, nakonec jsem domů odcházela s někým třetím

odmítání pravdy
Vše šlo sice příliš rychle, ale mně to takto vyhovovalo. Už po třech setkáních jsme to oficiálně dali dohromady a užívali přítomnost toho druhého. Létala jsem si na obláčcích – měla jsem po boku krásného chlapa, vše vypadalo dokonale … ve skutečnosti to však bylo naopak.

„Jdete tohoto roku někde na dovolenou? “ Zeptala se mě známá jednoho dne na kávě a mně došlo, že já a Peter jsme si nic neplánovali. V koutku duše jsem doufala, že mě s touto otázkou překvapí sám, ale když se nic nedělo ani pár týdnů před letem, pustila jsem se do organizování. „Promiň, já už mám dohodnutou dovolenou s chlapci .. ale když chceš můžeš se přidat, “ odpověděl mi na margo mých nabídek a já zůstala mírně zklamaná. Byli jsme spolu už přes rok a popravdě jsem od něj očekávala víc. Ujišťovala jsem se však, že vše je v pořádku – bydleli jsme spolu, fungovaly, klapalo nám to.

Na dovolenou jsem samozřejmě nešla. Po ní se však vrátil vyměněn a najednou sekal dobrotu. Brával mě ven, věnoval mi většinu svého času, prostě byl jako vyměněný. „Musím ti něco říct. Večer se popovídáme na večeři, “ napsal mi jednoho dne do správy a já se začala těšit. Možná mě chce požádat o ruku …

Nevěděla jsem se dočkat, a tak jsem napsala jeho nejlepšímu příteli, se kterým jsem si dohodla schůzku. „Už to vím, můžeš mi říct věci kolem toho, abych Peťa příliš netrápila, “ začala jsem konverzaci celá šťastná. To, co mi však řekl, mě zlomilo. „No Peťo je s Karin šťastný, jen jednoduše nevěděl jak ti říct, že je konec. Neber to osobně, ale váš vztah nebral perspektivní, ale to sis zřejmě všimla, “ řekl jen tak mezi řečí a já se zhroutila. To, co jsem mu omlouvala, byla jen falešná iluze lásky. To, že si se mnou nedělal plány, netrávil se mnou čas mimo domov a fakt, že jsem znala jen minimum lidí z jeho okolí, svědčily o tom jednom už od začátku …